0

Pravidla rekonstrukce

Rekonstrukci Libanonu, tak svědomitě uskutečňované v 90. letech minulého století, v současnosti hrozí zmar. V tomto ohledu ovšem Libanon není jediný: podle OSN i několika nezávislých studií čelí země, které procházejí přerodem od války k míru, zhruba 50% riziku, že sklouznou zpět do válečného konfliktu. A skutečně, ve Východním Timoru, Iráku, Afghánistánu, Kosovu a mnoha dalších zemích se zdá, že přechod k míru selhává.

Obdobně platí, že v mnoha dalších státech, jež procházejí rekonstrukcí, jsou neuzavřené záležitosti. Například v Demokratické republice Kongo právě proběhly první volby po 40 letech. Na úspěchu tamní transformace a rekonstrukce bude záviset stabilita afrického regionu Velkých jezer, snad nejnásilnější oblasti kontinentu.

Když skončí válka, země stojí před mnohavrstevnou transformací. Násilí musí ustoupit bezpečnosti pro obyvatele, bezpráví a politické vytěsňování musí vystřídat právní řád a participační vláda, etnickou, náboženskou a třídní či kastovní polarizaci musí nahradit národní usmíření a poničená válečná hospodářství se musí transformovat ve fungující tržní ekonomiky, jež dají obyčejným lidem možnost se uživit.

Kvůli tomuto souboru úkolů se hospodářská rekonstrukce zásadně liší od „rozvoje jako obvykle“. Má-li uspět, přechod k míru vyžaduje demobilizaci, odzbrojení a opětovné začlenění bývalých bojovníků do společnosti, stejně jako rekonstrukci a obnovu služeb a infrastruktury.