0

Rizikoví boháči

NEW YORK – Dnešní nafouklé fiskální deficity a veřejný dluh přiživují v mnoha rozvinutých ekonomikách obavy o tzv. riziko země (sovereign risk). Toto riziko se tradičně soustředilo na rozvíjející se tržní ekonomiky. V uplynulém desetiletí koneckonců vyhlásily neschopnost splácet své závazky Rusko, Argentina a Ekvádor, přičemž Pákistán, Ukrajina a Uruguay pod hrozbou platební neschopnosti nuceně restrukturalizovaly svůj veřejný dluh.

Rozvíjející se tržní ekonomiky však z velké části – s několika výjimkami ve střední a východní Evropě – zlepšily svůj fiskální výkon tím, že snížily celkové deficity, začaly vykazovat vysoké primární přebytky, snížily poměr veřejného dluhu k HDP a snížily měnové diskrepance a nepoměr mezi aktivy a pasivy s různou dobou splatnosti. V důsledku toho je dnes riziko země v rozvinutých ekonomikách větším problémem než ve většině rozvíjejících se tržních ekonomik.

Snižování ratingu, zvyšující se rozpětí u dluhů suverénních vlád a neúspěšné aukce veřejného dluhu v zemích, jako jsou Velká Británie, Řecko, Irsko a Španělsko, to vše nám loni pádně připomnělo, že nezačnou-li rozvinuté ekonomiky dělat ve svém fiskálním domě pořádek, pak se investoři, strážcové trhu cenných papírů a ratingové agentury mohou proměnit z jejich přátel v nepřátele. Těžká recese spojená s finanční krizí v letech 2008-2009 zhoršila fiskální pozice rozvinutých zemí kvůli stimulačním výdajům, nižším daňovým výnosům a posilování a zajišťování vlastních finančních sektorů.

Dopad byl větší v zemích, které měly v minulosti strukturální fiskální problémy, vedly uvolněnou fiskální politiku a během boomu ignorovaly fiskální reformy. Slabé hospodářské zotavení a stárnoucí populace v budoucnu pravděpodobně zvýší dluhové zatížení mnoha rozvinutých ekonomik včetně Spojených států, Velké Británie, Japonska a několika zemí eurozóny.