1

Hledání nové asijské rovnováhy

SOUL – Svižný hospodářský růst v Číně nepochybně prospívá zbytku Asie. Po značnou část uplynulých tří desítek let skutečně pevná čínská poptávka podporovala exportem tažený růst svých obchodních partnerů. Vzhledem k nynějšímu zpomalení v Číně a významným rizikům negativního vývoje se teď však okolní Asie musí zbavit přílišné závislosti na exportně orientovaných růstových strategiích a snažit se zajistit si stabilní a udržitelný růst na domácím a regionálním hřišti.

Čínské slabiny a rizika – plynoucí z realitních bublin, šedého bankovnictví a zadluženosti místních samospráv – vyvolávají obavy z krize nejen v Číně, ale i v sousedních asijských zemích. Někteří teď skutečně predikují čínskou bankovní či fiskální pohromu, zatímco jiní očekávají dlouhodobou stagnaci odpovídající japonským ztraceným dekádám.

Takové scénáře „tvrdého přistání“ jsou extrémní. Cesta před námi ale je hrbolatá a nejistá. Nikdo nedokáže zaručit, že snahy ministerského předsedy Li Kche-čchianga zkrátit dluhovou páku a zavést strukturální reformu uspějí. I ty nejlépe rozvržené plány navíc mohou zpřetrhat externí šoky, chyby v politických přístupech a politická nestabilita.

Buď jak buď, hvězdný růstový výkon Číny nelze udržet. I když zvládne „měkké přistání,“ roční růst výstupu v nadcházejících desetiletích zpomalí na 5-6%. Standardní růstová teorie předpokládá „konvergenci“ HDP na hlavu: pro rychle rostoucí zemi začne být nakonec svízelné udržet vysoká tempa mobilizace pracovních sil, akumulace kapitálu a technického pokroku.