Vzestup pekingského konsensu

BRUSEL – První vystoupení amerického prezidenta Baracka Obamy mimo Severní Ameriku – konkrétně v Londýně, Štrasburku, Praze a Istanbulu – uchvátila světovou pozornost. Pokud však prezidentova cesta v něčem fatálně neuspěla, pak v zaretušování jednoho znepokojivého faktu: totiž že „washingtonský konsensus“, který stanovuje, jak by se měla řídit globální ekonomika, je věcí minulosti. Otázka dnes zní, co ho pravděpodobně nahradí.

Ačkoliv se často tvrdí, že Čína postrádá „měkkou sílu“, mnohé její představy o ekonomice a vládnutí se dostávají do popředí. Například Obamova administrativa se ve snaze dosáhnout hospodářské stability země očividně posouvá směrem k podobnému typu vládních intervencí, jaký Čína prosazuje už dvě desítky let.

V tomto modelu sice vláda dál těží z mezinárodního trhu, ale současně si zachovává moc nad „vládnoucími výšinami“ ekonomiky prostřednictvím přísné kontroly finančního sektoru, restriktivní politiky státních výkupů, stanovování směrnic výzkumu a vývoje v energetickém sektoru a selektivního omezování dovozu zboží a služeb. Všechny tyto faktory tvoří nejen součást ekonomického záchranného balíku Číny, ale i Obamova stimulačního plánu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/xnKRLNK/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.