0

Vzestup a pád meritokracie

Meritokracie: to slovo vůbec nezní špatně. Označuje vládu těch, kdo mají určité zásluhy. Za tyto zásluhy se obvykle považují akademické úspěchy, kombinace talentu a vzdělání. Ty se poměřují akademickými tituly, které se opět po zásluze klasifikují: v Británii na A, B, C, D či First, Upper Second, Lower Second, Third.

Kdo by nechtěl žít v meritokracii? Je rozhodně lepší než plutokracie, v níž o postavení rozhoduje bohatství, či gerontokracie, kde člověka na vrchol dovede věk, ba i než aristokracie, v níž rozhodují zděděné tituly a jmění.

Takže meritokracie se zdá nejvhodnější, alespoň na první pohled. Při bližším pohledu ale věci nejsou tak snadné.

Pro mnohé je ztělesněním meritokracie už dlouho Francie. Většinu vysoce postavených lidí nejen ve státní správě a soudnictví, ale i v politice, obchodu a akademické obci tvořili absolventi slavných grandes écoles . Mnozí pak prošli přísnou výukou, aby se stali inspecteurs de finance , vysokými státními úředníky.