0

Bohatnou ti nejbohatší

Zapřísáhlí neoliberálové jako já, kteří se na počátku 90. let zasazovali o úplné otevření kapitálových toků, chovali jistou vizi. Avšak budoucnost, v niž jsme doufali, se nedostavila.

Uvědomovali jsme si, jak nesmírně je světový systém relativních cen vychýlený v neprospěch chudých: jak levné byly výrobky, které vyváželi, a jak drahé byly kapitálové statky, jež museli dovážet, aby se industrializovali a rozvíjeli.

"Proč neuvolnit kapitálové toky a nepovzbudit tak rozsáhlé půjčování chudým ze strany bohatých?" ptali jsme se. Rozsáhlé půjčky by mohly o generaci zkrátit dobu, již ekonomiky chudých potřebují, aby se přiblížili struktuře průmyslu a životní úrovni bohatých zemí.

Rozsáhlé zadlužování a úvěrování bezesporu sehrálo klíčovou roli na konci 19. století. Kanada, západ Spojených států, Austrálie, Nový Zéland, Chile, Argentina a Jižní Afrika: ve všech těchto oblastech došlo před stoletím k rozvoji díky importovanému kapitálu.