0

Revoluce, která nebyla

PAŘÍŽ – Je květen 1968. Ohromený svět zjišťuje, že se Francie zbláznila. Generální stávka, která postihuje vše kromě elektřiny a tisku, zastavuje chod země.

Žádná rozvinutá země takovou situaci nikdy nepoznala. Přesto to není revoluce. Násilností je málo, útoky na vládní budovy se nekonají. Hoří sice pár tisíc aut, ale o tři roky později se policie – která chtěla podkopat téměř jednomyslnou podporu veřejnosti tomuto hnutí – přizná, že má na svědomí více těchto případů než demonstranti. A pak se po měsíci všechno vrací do normálu. Co se stalo?

Od konce druhé světové války uplynulo 23 let. Lidé si pamatují, že velká hospodářská krize z roku 1929, během níž přišlo za šest měsíců o práci 20 milionů lidí, vynesla k moci Hitlera. Válku zavinil kapitalismus.

Protože je životně důležité zabránit opakování této situace, je uzavřena nepsaná dohoda o regulaci kapitalismu: o sociální stabilizaci prostřednictvím všeobecného rozšíření sociálního státu, o finanční stabilizaci prostřednictvím keynesiánské politiky a o hospodářské stabilizaci prostřednictvím politiky vysokých mezd na celém Západě.