BUENOS AIRES: Zdá se, že neustálé změny jsou jádrem dnešní globální civilizace. A proto země, které se starají o domácí záležitosti s maximální péčí, jako o věci zcela posvátné, pojednou shledávají, že nejsou schopny tyto změny vstřebat a už vůbec předvídat jejich další směr. Zdá se jim proto, že jsou to změny absurdní, nesmyslné a dokonce až katastrofické.
Jak jsme mohli pozorovat na nedávných pražských protestech proti MMF, ale stejně tak i na pouličních protestech proti Světové obchodní organizaci (WTO – World Trade Organization) v americkém Seattle, šíří se tyto obavy dál a dál. Lidé stále více vidí ve změnách nikoliv cosi, co zvyšuje jejich vlastní svobodu a důstojnost, ale sílu, která povzbuzuje lakotu, hrabivost a nespravedlnost. Tím, že globalizace napomáhá tomu, že se světové bohatství koncentruje do stále užší skupiny zemí, či obyvatelstva, nakonec vyvolává mnohem více obav než pozitivních očekávání. Potíže s přenosem znalostí, dovedností a nových technologií z centra na periferii ku příkladu velice rozšiřuje ekonomickou nerovnost a jisté země se tak dostávají do utlačované pozice v podobě jakési nové formy kolonialismu. Proto se mnoho lidí tolik obává nové vládnoucí třídy, jenž bude nesmiřitelně manipulovat celou globalizací jen pro své vlastní zájmy.
Vzhledem k tomu, že mnoho lidí má velmi omezené vyhlídky na vlastní růst, zdá se, že dnešní mezinárodní ekonomický pořádek je zcela v rozporu s ideály velkých demokratických revolucí našeho století, jež říkají, že žádný člověk by neměl být opomenut. Věřím proto, že pro národy a země, které v dnešní době jen minimálně participují na výdobytcích procesu technologického rozvoje, výrobě a konečně i obchodu, existuje pouze jediná možná volba: nové sebeprosazení coby nezávislých států, regionálně intergrrovaných mezi sebou v maximální možné míře a co možná nejvíce možnými způsoby.
BUENOS AIRES: Zdá se, že neustálé změny jsou jádrem dnešní globální civilizace. A proto země, které se starají o domácí záležitosti s maximální péčí, jako o věci zcela posvátné, pojednou shledávají, že nejsou schopny tyto změny vstřebat a už vůbec předvídat jejich další směr. Zdá se jim proto, že jsou to změny absurdní, nesmyslné a dokonce až katastrofické.
Jak jsme mohli pozorovat na nedávných pražských protestech proti MMF, ale stejně tak i na pouličních protestech proti Světové obchodní organizaci (WTO – World Trade Organization) v americkém Seattle, šíří se tyto obavy dál a dál. Lidé stále více vidí ve změnách nikoliv cosi, co zvyšuje jejich vlastní svobodu a důstojnost, ale sílu, která povzbuzuje lakotu, hrabivost a nespravedlnost. Tím, že globalizace napomáhá tomu, že se světové bohatství koncentruje do stále užší skupiny zemí, či obyvatelstva, nakonec vyvolává mnohem více obav než pozitivních očekávání. Potíže s přenosem znalostí, dovedností a nových technologií z centra na periferii ku příkladu velice rozšiřuje ekonomickou nerovnost a jisté země se tak dostávají do utlačované pozice v podobě jakési nové formy kolonialismu. Proto se mnoho lidí tolik obává nové vládnoucí třídy, jenž bude nesmiřitelně manipulovat celou globalizací jen pro své vlastní zájmy.
Vzhledem k tomu, že mnoho lidí má velmi omezené vyhlídky na vlastní růst, zdá se, že dnešní mezinárodní ekonomický pořádek je zcela v rozporu s ideály velkých demokratických revolucí našeho století, jež říkají, že žádný člověk by neměl být opomenut. Věřím proto, že pro národy a země, které v dnešní době jen minimálně participují na výdobytcích procesu technologického rozvoje, výrobě a konečně i obchodu, existuje pouze jediná možná volba: nové sebeprosazení coby nezávislých států, regionálně intergrrovaných mezi sebou v maximální možné míře a co možná nejvíce možnými způsoby.