Návrat radikálů v Íránu

Šestadvacet let po islámské revoluci, právě ve chvíli, kdy Západ očekával, že se Írán usadí a začne se chovat pragmatičtěji, se zdá, že se režim prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda přiklání zpět k radikalismu. Pochopit, co se dnes v Íránu děje, však lze i pohledem na předešlé revoluce, neboť pro nedávné události existují jasné historické precedenty.

Mnoho revolucí prošlo po radikální rané fázi jakousi počáteční „tichou“ periodou, kterou po 15 až 25 letech vystřídalo znovuoživení radikalismu. Je tomu tak proto, že počáteční tiché období bývá často poznamenáno korupcí a odklonem od revolučních cílů, což vede idealisty k pocitu, že revoluce ztrácí směr. V domnění, že ráznější prosazování revolučních ideálů je jediným způsobem, jak svou zemi posílit, se pak tito idealisté snaží inspirovat „návrat radikálů“, čímž vyvolávají ostrý střet se svými pragmatičtějšími spolurevolucionáři.

Mexická revoluce z roku 1910 započala výzvou proti diktátorovi Porfirio Díazovi, která vyvolala povstání rolníků a dělnické bouře. Radikální fáze revoluce zdánlivě skončila v roce 1920, kdy se moci chopil generál Alvaro Obregón; ten omezil pozemkovou reformu a snažil se o usmíření se Spojenými státy. Obregón se svým spojencem, generálem Plutarcem Callesem, vládli v Mexiku po dobu dalších 14 let.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/3Uywfhl/cs;