0

Návrat náboženství?

BUDAPEŠŤ – Je to otřepaný kontrast: Spojené státy jsou nábožensky založené, Evropa je sekulární. Jenže ve skutečnosti se tento obehraný protiklad v některých ohledech poslední dobou obrací: v nedávných amerických prezidentských volbách nehrálo náboženství prakticky žádnou roli, kdežto v celé řadě různých evropských zemí vzplanuly rozsáhlé spory o náboženství, což naznačuje, že otázky víry se vracejí do nitra evropské politiky.

Vezměme si francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Při četných příležitostech prohlásil, že jeho vlast musí přehodnotit své tradiční přísné oddělení státu a náboženství, nazývané laïcité . Konkrétně by Francie podle dvakrát rozvedeného prezidenta, který se sám prohlašuje za „kulturního katolíka“, měla pěstovat „pozitivní sekularismus“. Oproti negativnímu laïcité , které podle Sarkozyho „vylučuje a odsuzuje“, pozitivní laïcité vybízí k „dialogu“ a uznává sociální přínosy náboženství.

V rozsáhle kritizovaném projevu v Římě na konci roku 2007 Sarkozy kvitoval křesťanské kořeny Francie, „nejstarší dcery Církve“. Během návštěvy Saúdské Arábie vyslovil též uznání islámu. Teď prosazuje státní subvence pro náboženské organizace – což je politika, která rozladila jeho četné sekulární kritiky.

Tato nová přitažlivost náboženství – po dlouhém období, kdy se bralo za samozřejmost, že sekularizace bude politický význam víry setrvale snižovat – není výhradně francouzským fenoménem. Španělská Lidová strana se během předvolební kampaně v březnu roku 2008 usilovně snažila mobilizovat katolíky. Církev lidovce podporovala v souboji s premiérem Josém Luisem Rodríguezem Zapaterem, jehož obhajoba sňatků mezi homosexuály, mírnějších rozvodových zákonů a vyškrtnutí povinných hodin náboženství z národních školských osnov mnohé náboženské konzervativce rozzlobila. Zapatero nakonec pokládal za nezbytné sdělit vatikánskému vyslanci, že španělští biskupové by se měli přestat vměšovat do voleb (v nichž zvítězil).