0

Návrat postkomunismu

Pád komunismu ve střední a východní Evropě před 15 lety přinesl obrovské a pozitivní demokratické změny. V roce 2006, po více než desetiletí úsilí o uznání Západem, se však plně obnažilo morální a politické vakuum, které komunismus zanechal. Lze nalézt novou rovnováhu mezi demokratickým étosem a spodními proudy politických dějin a kultury tohoto regionu?

V Polsku například převažující směsice katolicismu a nacionalismu učinila společnost mimořádně odolnou vůči komunismu (rozhodně ve srovnání s rovnostářským, sociálnědemokratickým étosem předválečného Československa). Tyto antikomunistické protilátky však současně působily i proti všeobecnému přijetí liberální demokracie Poláky.

Pravicoví populisté v Polsku a levicoví populisté na Slovensku se nyní ve svých vládách spojili s extrémně nacionalistickými stranami. V Maďarsku organizuje hlavní opoziční strana Fidesz před parlamentem demonstrace za odstoupení vlády i poté, co kabinet přežil hlasování o důvěře. V České republice nezískala menšinová pravicová vláda po šesti měsících hašteření důvěru ve sněmovně. Vstup Bulharska do Evropské unie zase předznamenalo prezidentské klání mezi vítězným exkomunistou (jenž tvrdí, že má EU rád) a protofašistou (který prohlašuje, že nenávidí Turky, Cikány a Židy).

Situaci v celém regionu charakterizují politická nestabilita a nepředvídatelné chování zvolených vůdců. Ještě znepokojivější je nahlodání důvěry v demokratické instituce. Podle nedávného průzkumu Gallupova ústavu jsou Středoevropané a Východoevropané nejskeptičtější vůči demokracii, v níž vkládá důvěru jen asi třetina lidí. Na rozdíl od většiny Západoevropanů nepokládají Východoevropané volby ve svých zemích za svobodné a spravedlivé. Na otázku: „Myslíte si, že na vašem hlasu záleží?“ odpovědělo kladně jen 22% dotázaných. Demokracie dnes nemá žádné soupeře, ale zároveň ztrácí podporu.