1

Návrat mexické nemesis

MEXICO CITY – Prvního července mexičtí voliči se vší pravděpodobností povolají zpět k moci Revoluční institucionální stranu (PRI), která v zemi vládla sedm desetiletí. Kandidát PRI Enrique Peña Nieto má v předvolební kampani nepřekonatelný náskok. Mnoho Mexičanů a také zahraničních přátel země se obává, že tento vývoj je předzvěstí návratu k autoritářské, zkorumpované a zdiskreditované minulosti, kterou Mexiko nechalo za sebou, když se v roce 2000 stal prezidentem kandidát Strany národní akce Vicente Fox.

Jako člověk, který přispěl k porážce PRI, bych dal letos přednost jinému vítězi: nezávislému kandidátovi, středolevému sociálnímu demokratovi nebo středopravému lídrovi navazujícímu na nejlepší aspekty vládnutí Vicenteho Foxe i odstupujícího prezidenta Felipeho Calderóna (přičemž by však musel zavrhnout Calderónovu krvavou a marnou válku proti mexickým drogovým magnátům). Odmítám však představu, že vítězství PRI by automaticky obnovilo předchozí stav, jako by Mexiko, jeho vazby na okolní svět i PRI samotná stáli v uplynulých 12 letech na místě.

Mexiko se od roku 1994, kdy byl naposledy zvolen prezident za PRI, nesmírně proměnilo. Zvítězí-li Peña Nieto, bude se muset potýkat se silným opozičním blokem v Kongresu a se vší pravděpodobností i s menšinovým postavením PRI, přinejmenším v dolní sněmovně. Více než deset z 32 mexických státních guvernérů se navíc bude rekrutovat z opozice, přičemž středolevá Strana demokratické revoluce (PRD) bude dál kontrolovat druhou nejdůležitější volenou funkci a druhý nejvyšší rozpočet v zemi: úřad starosty Mexico City, který tato strana zastává od roku 1997.

Mexické sdělovací prostředky jsou navíc svobodnější, lepší a silnější než kdykoliv dříve, přestože kvalita jejich výstupů čas od času výrazně zaostává za očekáváním. Občanská společnost v zemi se stala organizovanější, silnější a dynamičtější. Vláda si už nemůže dělat, co chce, ať už je to ku prospěchu věci, či nikoliv.