0

Návrat francouzsko-německého vedení

PAŘÍŽ – Bez ohledu na to, kdo zvítězí v zářijových parlamentních volbách v Německu, znovu nadešel čas na velkou francouzsko-německou iniciativu. Ať už jsou hospodářské podmínky v obou zemích a jejich vzájemná důvěra – či její absence – jakékoliv, Francie a Německo jsou dnes více než kdy předtím spoluzodpovědné za budoucnost, ne-li za samotné přežití evropského projektu.

Má francouzsko-německé vedení Evropské unie nějaké alternativy? Kdyby se k oběma zemím připojila Velká Británie a vytvořila s nimi Klub tří, byl by to dobrý nápad, který však momentálně nepřipadá v úvahu. Británie se v podstatě sama vyloučila z jakékoliv vedoucí role v Evropě. Gordon Brown jako premiér sotva přežívá a konzervativci, jejichž návrat k moci v příštím roce je téměř jistý, jsou stejně provinčně euroskeptičtí jako kdykoliv předtím, ne-li ještě více. Evropa jednoduše nemůže na Brity spoléhat, alespoň ne prozatím.

Idea Klubu šesti, se kterou na počátku svého prezidentského působení přišel Nicolas Sarkozy, byla vždy mlhavá a dnes je neudržitelná. Itálii nelze brát kvůli sexkapádám Silvia Berlusconiho vážně a také Španělsko je vzhledem ke své neutěšené ekonomické situaci mimo hru. Pokud jde o Polsko, packalská dvojčata Kaczyńských sice byla odstavena od moci, avšak fixace země na bezpečnost v jejím bezprostředním sousedství je neslučitelná se skutečným evropským vedením.

A protože zbývajícím 21 členům EU se myšlenka založení Klubu šesti nikdy nezamlouvala, je vlastně dobře, že byla tato vize pohřbena, pravděpodobně navždy. Na koho jiného než na Francii a Německo se tedy může Evropa obracet jako na vůdce?