0

Návrat amerického realismu

NEW YORK – V�americké zahraniční politice existuje mnoho debat, které se neustále vracejí – například debata o izolacionismu versus internacionalismu nebo debata o unilateralismu versus multilateralismu. Žádná debata však není trvalejší než ta, která se vede mezi zastánci názoru, že hlavním cílem americké zahraniční politiky by mělo být ovlivňování vnějšího chování jiných států, a stoupenci názoru, že je třeba formovat i jejich vnitřní uspořádání.

Tato debata mezi „realisty“ a „idealisty“ je intenzivní a dlouhodobá. V�období studené války existovali lidé, kteří tvrdili, že Spojené státy by se měly snažit „obrátit“ Sovětský svaz, svrhnout komunistický systém a nahradit ho demokratickým kapitalismem. Jiní to v�éře charakterizované jadernými zbraněmi pokládali za příliš nebezpečné a USA se tehdy rozhodly pro politiku dvou bloků, přičemž se snažily omezit velikost sovětské síly a vlivu. Po 40 letech této politiky se Sovětský svaz a jeho impérium skutečně rozpadly, ačkoliv byl tento výsledek vedlejším produktem americké politiky, nikoliv jejím hlavním cílem.

George W. Bush byl zatím posledním stoupencem „idealistického“ pojetí, v�jehož rámci byla hlavní prioritou zahraniční politiky USA podpora demokracie. Osvojil si takzvanou „teorii demokratického míru“, která tvrdí, že demokracie se chovají lépe nejen ke svým občanům, ale i k sousedním a jiným státům.

Silným zastáncem alternativního „realistického“ přístupu americké zahraniční politiky byl samozřejmě Bushův otec George H. W. Bush.