ABÚ ZABÍ – Suverenita není licence k zabíjení. Žádný stát se nemůže zříci odpovědnosti za ochranu svých obyvatel před zločiny proti lidskosti, natož aby takové zločiny sám páchal. Jestliže stát ve věci této ochrany očividně selže, je zodpovědností širšího mezinárodního společenství zajistit ji prostřednictvím „kolektivního, včasného a rozhodného“ zásahu podle VII. kapitoly Charty Organizace spojených národů.
Právě to říká zásada „odpovědnosti za ochranu“, jednomyslně přijatá světovým summitem hlav států a vlád zasedajících jako Valné shromáždění OSN v roce 2005 a následně uznaná Radou bezpečnosti. Neexistuje jasnější případ pro její aplikaci než dnešní Libye.
Jednotky plukovníka Muammara Kaddáfího, pozemní a letecké, povraždily stovky – možná až tisíc – Libyjců protestujících, zprvu nenásilně, proti excesům jeho režimu. Pokud Kaddáfí neodstoupí, jako neodvratné se jeví větší krveprolití. Potřebnost „kolektivního, včasného a rozhodného“ zásahu je mimořádná.
ABÚ ZABÍ – Suverenita není licence k zabíjení. Žádný stát se nemůže zříci odpovědnosti za ochranu svých obyvatel před zločiny proti lidskosti, natož aby takové zločiny sám páchal. Jestliže stát ve věci této ochrany očividně selže, je zodpovědností širšího mezinárodního společenství zajistit ji prostřednictvím „kolektivního, včasného a rozhodného“ zásahu podle VII. kapitoly Charty Organizace spojených národů.
Právě to říká zásada „odpovědnosti za ochranu“, jednomyslně přijatá světovým summitem hlav států a vlád zasedajících jako Valné shromáždění OSN v roce 2005 a následně uznaná Radou bezpečnosti. Neexistuje jasnější případ pro její aplikaci než dnešní Libye.
Jednotky plukovníka Muammara Kaddáfího, pozemní a letecké, povraždily stovky – možná až tisíc – Libyjců protestujících, zprvu nenásilně, proti excesům jeho režimu. Pokud Kaddáfí neodstoupí, jako neodvratné se jeví větší krveprolití. Potřebnost „kolektivního, včasného a rozhodného“ zásahu je mimořádná.