0

Potlačovaný vzestup Ségolène Royalové

Před dvěma měsíci se znalci pařížských politických kruhů jednomyslně shodovali: prezidentské volby jsou stále otevřené, ale Ségolène Royalová je jasnou favoritkou. Dnes se zdá být pravdou přesný opak. Souboj ještě neskončil, ale jako stálý favorit se nyní jeví Nicolas Sarkozy, a to nejen v průzkumech veřejného mínění, ale i u těch, kdo ho počátkem prosince označovali za téměř poraženého. Novou všeobecnou shodu lze popsat těmito slovy: Ségolène Royalová nemůže Nicolase Sarkozyho porazit, ale Sarkozy se může porazit sám.

Proč kandidátka Socialistické strany a první žena, která měla reálnou šanci na zvolení francouzskou prezidentkou, zaznamenala tak rychlý ústup ze slávy? A proč se Sarkozy projevil jako nezdolný kandidát, ačkoliv jeho osobnost často vzbuzuje negativní vášně?

Utrpí-li Ségolène Royalová porážku, nebude to proto, že je žena, nýbrž navzdory tomu. Francouzi jsou na ženu připraveni, jen možná ne na tuto ženu. Royalová je půvabná, energická, rozhodná a v mnoha ohledech překvapivá. V otázkách, jako jsou zákon a pořádek, úcta k autoritě a nacionalismus, se její postoje jeví jako velmi vzdálené od toho, co by člověk u socialistické kandidátky očekával.

Royalové se však zatím nedaří přimět svůj tábor, aby se postavil za ni. Kombinace autoritativnosti a zmatenosti, ne-li přímo nekompetentnosti, která provází její kampaň, podkopává jejím stoupencům morálku a současně potvrzuje hluboké výhrady jejích oponentů. Řada francouzských voličů má bez ohledu na politické preference pocit, že zde „amatér“ stojí proti „profesionálovi“. A zatímco se Sarkozymu podařilo prosadit se na pravici i bez podpory Jacquese Chiraka, těžké váhy v Socialistické straně se nedokážou dost dobře přimět, aby se postavily za Royalovou. Její porážka by byla i jejich porážkou, ale ukazuje se, že nelibost nad ztrátou nominace v její prospěch je zatím silnější než instinkty jejich politického přežití.