Dilema uprchlíků

Jedním z důvodů, proč kyperští Řekové odmítli v dubnu plán generálního tajemníka OSN Kofiho Annana na opětovné sjednocení Kypru, byla skutečnost, že podle drtivé většiny z nich neřešil spravedlivě nároky uprchlíků přesídlených během turecké invaze v roce 1974. Zároveň šlo o jednu z mála příležitostí, kdy si mezinárodní veřejné mínění uvědomilo, že na ostrově existuje problém s uprchlíky, protože do té doby jen málo lidí tušilo, že tam uprchlíci z této války stále ještě žijí.

Když se řecká vojenská junta v Aténách v roce 1974 neúspěšně pokusila uskutečnit Enosis (sjednocení s Řeckem) a Turecko poté napadlo Kypr, opustilo své domovy přibližně 250 000 kyperských Řeků. Někteří uprchli v hrůze před invazní armádou, jiní byli vyhnáni - vyvstal obvyklý spletitý a morálně problematický obraz, jehož jsme v podobných situacích svědky.

Komunita kyperských Řeků byla sice zdrcena, ale přesto reagovala humánně, solidárně a prozíravě. Zpočátku byly zřizovány uprchlické tábory, ale řecko-kyperská vláda poté rozhodla, že se sice nevzdá nároku uprchlíků na konečný návrat do jejich domovů na severu, ale zároveň učiní vše, co je v jejích silách, aby v mezidobí nenechala uprchlíky živořit ve špinavých táborech.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/1bfV5Ow/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.