Reforma, která se dlouho diskutuje, ale nikdy nerealizuje, může přinést víc škody než užitku. Čekání na reformu – řekněme důchodových pravidel, zdravotnictví či příspěvků v nezaměstnanosti – znepokojuje všechny, kdo by mohli pocítit její dopady. Omezují proto spotřebu a víc šetří, neboť očekávají, že dříve či později budou muset začít platit za některé ze služeb, které byli zvyklí dostávat bezplatně nebo za dotované ceny.
Avšak vzhledem k tomu, že v Evropě se reformy obvykle jen diskutují, jejich přínosy se neproměňují ve skutek: lidé pracují pilněji, jedině když mají jistotu, že daňové sazby jsou skutečně nižší, a na finančních trzích se žádné pozitivní účinky nižších státních výdajů neprojeví, dokud není reforma schválená. Mezitím, jak politici debatují a nekonají, klesá spotřebitelská důvěra, zhoršuje se hospodářská výkonnost a vytrácí se konsenzus, jehož je pro schválení reforem potřeba v prvé řadě. Přesto neberou konce ani hovory o reformě, ani propad důvěry spotřebitelů.
Znepokojivým příkladem tohoto bludného kruhu je nedávná zkušenost Německa. Reforma štědrého německého sociálního systému plní přední stránky tamních novin už víc než deset let. Určité vlažné reformy sice byly zavedeny, pocit široce rozšířený mezi Němci ale nejlépe vystihuje následující zjištění průzkumu, který před dvěma měsíci provedl list Die Welt : „47% dotazovaných hodlá omezit spotřebu kvůli nejistotě ohledně penzí a reformy zdravotnictví“.
Reforma, která se dlouho diskutuje, ale nikdy nerealizuje, může přinést víc škody než užitku. Čekání na reformu – řekněme důchodových pravidel, zdravotnictví či příspěvků v nezaměstnanosti – znepokojuje všechny, kdo by mohli pocítit její dopady. Omezují proto spotřebu a víc šetří, neboť očekávají, že dříve či později budou muset začít platit za některé ze služeb, které byli zvyklí dostávat bezplatně nebo za dotované ceny.
Avšak vzhledem k tomu, že v Evropě se reformy obvykle jen diskutují, jejich přínosy se neproměňují ve skutek: lidé pracují pilněji, jedině když mají jistotu, že daňové sazby jsou skutečně nižší, a na finančních trzích se žádné pozitivní účinky nižších státních výdajů neprojeví, dokud není reforma schválená. Mezitím, jak politici debatují a nekonají, klesá spotřebitelská důvěra, zhoršuje se hospodářská výkonnost a vytrácí se konsenzus, jehož je pro schválení reforem potřeba v prvé řadě. Přesto neberou konce ani hovory o reformě, ani propad důvěry spotřebitelů.
Znepokojivým příkladem tohoto bludného kruhu je nedávná zkušenost Německa. Reforma štědrého německého sociálního systému plní přední stránky tamních novin už víc než deset let. Určité vlažné reformy sice byly zavedeny, pocit široce rozšířený mezi Němci ale nejlépe vystihuje následující zjištění průzkumu, který před dvěma měsíci provedl list Die Welt : „47% dotazovaných hodlá omezit spotřebu kvůli nejistotě ohledně penzí a reformy zdravotnictví“.