0

Znovuzrození utopie

Odstoupení Franze Münteferinga z funkce předsedy Sociálnědemokratické strany Německa na základě hozené rukavice levicového křídla strany odhalilo podobně jako polarizující květnové referendum o Evropské ústavě ve Francii hluboké ideologické rozpory – nejen v otázce Evropy, nýbrž i v otázce samotných základů společnosti a ekonomiky. V pozadí kritiky namířené proti EU a národním vládám, které prý nejsou „dostatečně sociální“, se skrývá obraz unie jako pasti, jež nutí své členy sklonit se před zlověstným řádem trhu, čímž zbavuje vedoucí státní činitele schopnosti realizovat důležité sociální cíle. Zdá se, že tento rozpor nyní bude utvářet nejen podobu budoucí koaliční vlády v Německu, ale i budoucnost politiky v celé Evropě.

Ve Francii je tento obraz patrný nejen na krajní pravici a levici a v tradičně nacionalistických gaullistických kruzích, nýbrž i u většiny socialistických voličů, kteří se rozhodli zavrhnout proevropský postoj stranického vedení.

Tato zásadní debata hned tak nepoleví. Právě naopak: vzhledem k výsledku voleb v Německu a k blížícím se prezidentským volbám ve Francii se ještě zintenzívnila.

Ve Francii je tato intenzita obzvláště patrná v řadách Socialistické strany. Přípravy na listopadový stranický sjezd jsou již v plném proudu a konflikt, který sahá až k samotným základům strany, se znovu vynořuje. Na jedné straně stojí sociálnědemokratická vize, která v podstatě upřednostňuje tržní ekonomiku, ale usiluje o zmírnění jejích nejtvrdších dopadů; na straně druhé pak figuruje radikální vize, která velebí revoluční „rozchod s kapitalismem“.