7

Čí centrální banka?

BERKELEY – Obecně řečeno se ekonomové už nejméně 115 let (a možná i déle) – tedy přinejmenším od zveřejnění knihy švédského ekonoma Knuta Wicksella Geldzins und Güterpreise (Úrok a ceny) v roce 1898 – dělí do dvou táborů v otázce, co je to centrální banka a jakým účelům by měla sloužit.

Jeden tábor – nazývejme ho táborem bankovním – pokládá centrální banku za banku pro bankéře. Jejími klienty jsou banky; je to místo, kde si mohou banky půjčovat peníze, když to opravdu potřebují, a její funkcí je podporovat bankovní sektor, aby banky mohly při své běžné činnosti tvořit odpovídající zisky. A především musí centrální banka zajišťovat natolik velkou peněžní nabídku, aby pouhá nelikvidita – na rozdíl od insolvence – nedohnala banky k bankrotu a likvidaci.

Druhý tábor, který můžeme označit za makroekonomický, pokládá centrální banky za správce ekonomiky jako celku. Úkolem centrální banky je podporovat v praxi Sayův zákon – princip, že výkon je v rovnováze s poptávkou, tedy že poptávka po vyrobeném zboží není ani příliš malá (což by vyvolalo nezaměstnanost), ani příliš velká (což by vyvolalo inflaci) –, protože tento zákon teoreticky rozhodně neplatí. Hlavní zodpovědností centrální banky jinými slovy není udržovat zdraví firem tvořících bankovní sektor, nýbrž dohlížet na dobré fungování ekonomiky jako celku.

Ve Spojených státech se v období od 15. září 2008, kdy investiční banka Lehman Brothers vyhlásila bankrot, do května 2009, kdy tehdejší americký ministr financí Tim Geithner oznámil, že velké americké banky podle jeho názoru mají nebo mohou rychle nashromáždit dostatečné kapitálové rezervy, zájmy a závěry obou těchto táborů shodovaly. Snížení nerovnosti mezi agregátní nabídkou a agregátní poptávkou podle obou táborů vyžadovalo za prvé a především záchranu bankovní soustavy, přičemž záchrana bankovní soustavy vyžadovala posílení agregátní poptávky tak, aby se přiblížila agregátní nabídce. Ekonomický stimul obsahoval spoustu sanací bank a sanace bank obsahovaly spoustu ekonomického stimulu.