NEW YORK – Kdykoliv slyším, jak se příslušníci americké republikánské pravice označují za „konzervativní“, zažívám duševní ekvivalent lehkého elektrického šoku.
Konzervativec je člověk, který dle tradice anglického poslance z osmnáctého století Edmunda Burkeho věří, že zavedený řád si zaslouží úctu, ba dokonce posvátnou. Liberál je naproti tomu člověk ochotný měnit zavedený řád při prosazování vize lepšího světa.
Whigovský historik z devatenáctého století Thomas Macaulay popsal tento rozdíl dobře. V Anglii existují „dvě velké strany“, napsal, které projevují „odlišnost, jež vždy existovala a vždy musí existovat“.
NEW YORK – Kdykoliv slyším, jak se příslušníci americké republikánské pravice označují za „konzervativní“, zažívám duševní ekvivalent lehkého elektrického šoku.
Konzervativec je člověk, který dle tradice anglického poslance z osmnáctého století Edmunda Burkeho věří, že zavedený řád si zaslouží úctu, ba dokonce posvátnou. Liberál je naproti tomu člověk ochotný měnit zavedený řád při prosazování vize lepšího světa.
Whigovský historik z devatenáctého století Thomas Macaulay popsal tento rozdíl dobře. V Anglii existují „dvě velké strany“, napsal, které projevují „odlišnost, jež vždy existovala a vždy musí existovat“.