0

Prorok a komisaři

MOSKVA – Říká se, že proroci nemají ve své vlasti požívat žádné úcty. Přesto se Moskva právě stala svědkem mimořádného úkazu, když byl Alexandru Solženicynovi – disidentovi a svého času exilovému autorovi knih Souostroví Gulag a Jeden den Ivana Děnisoviče – fakticky vystrojen státní pohřeb, na němž v roli hlavního truchlícího vystoupil premiér Vladimir Putin.

Zdá se tedy, že i po smrti zůstane Alexandr Solženicyn silou, s níž je třeba počítat. Bude však silou, která se nezpronevěří osvobozujícím vyhlídkám jeho nejslavnějších děl?

Umění je v Rusku bohužel vždy využíváno k posilování narcismu moci. Solženicyn byl takto využit dvakrát. Paradoxem je, že v sovětské éře bylo jeho umění nakrátko využito jako osvobozující síla, protože Nikita Chruščov umožnil vydání Jednoho dne Ivana Děnisoviče , aby podpořil antistalinistické tání. V dnešním údajně svobodném a demokratickém Rusku je však Solženicyn idealizován pro svůj nacionalismus a pravoslavné mesiášství i pro své pohrdání údajnou dekadencí Západu, což jsou vesměs poselství, která halasně a denně hlásá Putinův režim.

Stará sovětská ikonografie se totálně rozpadla; navzdory heroickému úsilí nedokázal ani Putin restaurovat Lenina, Stalina a starý sovětský panteon. V době, kdy si Rusko zvyká na novou, ropou živenou autokracii, však Kreml chápe, že je tuto ikonografii zapotřebí něčím nahradit. Dnes se tedy zdá, že se Solženicyn jakožto jeden z nejslavnějších a nejhrdinnějších disidentů sovětské éry stane vysoko čnící postavou v ikonografii putinismu.