10

Cena za 11. září

NEW YORK – Teroristické útoky al-Káidy z 11. září 2001 měly za cíl poškodit Spojené státy, což se jim skutečně podařilo, třebaže způsoby, které si Usáma bin Ládin pravděpodobně nikdy nepředstavoval. Reakce prezidenta George W. Bushe na útoky nahlodala elementární zásady Ameriky, podkopala její ekonomiku a oslabila její bezpečnost.

Vpád do Afghánistánu, který po útocích z 11. září následoval, byl pochopitelný, leč navazující invaze do Iráku neměla s al-Káidou vůbec žádnou spojitost – přestože se Bush velmi snažil nějakou vazbu vytvořit. Tato zbytná válka začala být rychle velice nákladná (zkraje uváděných 60 miliard dolarů překonala o několik řádů), neboť k nepoctivému ohýbání faktů se přidala kolosální neschopnost.

Když jsme s Lindou Bilmesovou před třemi lety spočetli americké válečné výdaje, konzervativní skóre dělalo 3 až 5 bilionů dolarů. Od té doby se tyto výdaje dále hromadily. Vzhledem k tomu, že téměř 50 % vracejících se vojáků má nárok pobírat v jisté výši dávky za invaliditu a v lékařských zařízeních pro veterány se doposud léčilo přes 600 tisíc osob, aktuálně odhadujeme, že budoucí výplaty pro postižené a zdravotnické výdaje dosáhnou celkem 600 až 900 miliard dolarů. Společenská daň za válku, která se promítá do sebevražd veteránů (v posledních letech víc než 18 denně) a rozpadů rodin, je však nevyčíslitelná.

I kdyby se Bushovi dalo odpustit, že Ameriku a většinu okolního světa vehnal do války na základě falešných záminek a že zkresloval nákladnost celého podniku, způsob, jímž se válku rozhodl financovat, ospravedlnitelný není. Jeho válka byla vůbec první v dějinách, která byla vedena zcela na úvěr. Když se Amerika, se schodky prudce rostoucími už od Bushových daňových škrtů z roku 2001, pustila do bojů, Bush se rozhodl rozjet další kolo daňových „úlev“ pro bohaté.