Iluze úsporných opatření

LONDÝN – Doktrína vyvolávající kvůli budoucím přínosům bolest v současnosti má dlouhou historii – její kořeny vycházejí už od Adama Smithe a jeho chvály „šetrnosti“. Obzvlášť halasná je v „těžkých časech“. V roce 1930 americkému prezidentu Herbertu Hooverovi radil jeho ministr financí Andrew Mellon: „Likvidujte pracovní místa, likvidujte akcie, likvidujte zemědělce, likvidujte nemovitosti. Vymýtí se tím prohnilost systému… Lidé… budou žít mravněji… a trosky od těch méně schopných převezmou lidé podnikaví.“

Podle příznivců „likvidacionismu“ Mellonova ražení zachvátilo ekonomiku před rokem 2008 rakovinné bujení – v bankovnictví, bytové výstavbě, akciích – a je nutné jej vyřezat, jinak se zotavení nemůže dostavit. Jejich postoj je jasný: stát je parazit odsávající mízu svobodného podnikání. Ekonomiky přirozeně tíhnou k rovnováze s plnou zaměstnaností a po šoku postupují celkem rychle, pokud je nebrzdí chybně koncipované vládní zásahy. Jsou proto urputnými odpůrci keynesiánského intervencionismu.

Keynesovým kacířstvím bylo popření existence takových přirozených sil, přinejmenším v krátkodobém horizontu. Právě to bylo podstatou jeho proslulé poznámky, že „v dlouhodobém výhledu jsme všichni mrtví“. Ekonomiky podle Keynesova přesvědčení mohou uvíznout ve vleklých obdobích „rovnováhy na úrovni podzaměstnanosti“ a v takových případech je nutné je postrčit externí stimulací, aby se dostaly na úroveň vyšší zaměstnanosti.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/e0mFlUM/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.