Iluze úsporných opatření

LONDÝN – Doktrína vyvolávající kvůli budoucím přínosům bolest v současnosti má dlouhou historii – její kořeny vycházejí už od Adama Smithe a jeho chvály „šetrnosti“. Obzvlášť halasná je v „těžkých časech“. V roce 1930 americkému prezidentu Herbertu Hooverovi radil jeho ministr financí Andrew Mellon: „Likvidujte pracovní místa, likvidujte akcie, likvidujte zemědělce, likvidujte nemovitosti. Vymýtí se tím prohnilost systému… Lidé… budou žít mravněji… a trosky od těch méně schopných převezmou lidé podnikaví.“

Podle příznivců „likvidacionismu“ Mellonova ražení zachvátilo ekonomiku před rokem 2008 rakovinné bujení – v bankovnictví, bytové výstavbě, akciích – a je nutné jej vyřezat, jinak se zotavení nemůže dostavit. Jejich postoj je jasný: stát je parazit odsávající mízu svobodného podnikání. Ekonomiky přirozeně tíhnou k rovnováze s plnou zaměstnaností a po šoku postupují celkem rychle, pokud je nebrzdí chybně koncipované vládní zásahy. Jsou proto urputnými odpůrci keynesiánského intervencionismu.

Keynesovým kacířstvím bylo popření existence takových přirozených sil, přinejmenším v krátkodobém horizontu. Právě to bylo podstatou jeho proslulé poznámky, že „v dlouhodobém výhledu jsme všichni mrtví“. Ekonomiky podle Keynesova přesvědčení mohou uvíznout ve vleklých obdobích „rovnováhy na úrovni podzaměstnanosti“ a v takových případech je nutné je postrčit externí stimulací, aby se dostaly na úroveň vyšší zaměstnanosti.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

Log in

http://prosyn.org/e0mFlUM/cs;