0

Bída uvažování o bídě

Světový summit o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu se dle očekávání věnuje celé řadě odvážných slibů, ale schůzka samotná je už předem odsouzena k tomu, aby se stala cvičením v marnosti. Míníme-li totiž "rozvojem" lidský rozvoj v nejširším slova smyslu, pak jediný trvale udržitelný rozvoj je takový, který lidem umožní žít společně v míru a v úctě k základním lidským právům.

Mezinárodní akce za odstranění porušování těchto práv ve většině - ne-li ve všech - zemích dnešního světa, zvlášť v těch, které se "Summit Země" pokoušejí proměnit v hlasité fórum kritiky vyspělých zemí za to, že nedokáží udělat více pro vymýcení světové chudoby nebo pro ochranu životního prostředí, má zde ovšem jen málo prostoru.

Měli bychom přinejmenším přivítat skutečnost, že tato dvě témata - chudoba a životní prostředí - jsou dvěma ústředními motivy Summitu Země. Je to totiž ústup od tradičních cílů dřívějších skupin bojujících za udržitelný rozvoj, jako například údajné vyčerpání surovin nezbytných pro další růst, biologická rozmanitost či naprostá technická neschopnost světa nakrmit rostoucí obyvatelstvo planety.

Divoké přehánění ekologů a aktivistů bojujících o životní prostředí většina informovaných komentátorů konečně prohlédla. Zákony ekonomie praví, že pokud poptávka po komoditě začne převyšovat nabídku, začne cena komodity růst. Pomineme-li krátkodobé spekulativní trhy, poptávka se následně začne snižovat a nabídka (včetně nabídky náhražek) bude růst. Těmto zákonům vděčíme za to, že žádný z katastrofických scénářů let šedesátých a sedmdesátých - vzpomínáte ještě na předpovědi "Římského klubu"? - se nenaplnil. Opravdu, z dlouhodobého pohledu ceny téměř všech nerostů klesly. Nerostné zdroje totiž svět nemůže nikdy vyčerpat.