Politická stránka psychiatrie

Celosvětové roční investice do vědeckého výzkumu usilujícího o léčbu zničujících duševních poruch typu schizofrenie, bipolární poruchy nebo klinické deprese jsou obrovské – i v porovnání s výdaji na nalezení léčby kteréhokoliv jiného onemocnění. Avšak zatímco na jedné straně jsou duševní poruchy skutečnými lékařskými chorobami, neboť také je způsobují nežádoucí molekuly a anatomické odchylky, zároveň se od „fyzických“ onemocnění v důležitých aspektech liší. Bez ohledu na to, do jaké míry jsou duševní choroby ryze medicínskou záležitostí, jejich dopad je současně navýsost společenský. Důvodem je samotná podstata duševních onemocnění.

Není pochyb o tom, že patologické stavy typu srdečních onemocnění, zápalu plic nebo diabetu mají významný dopad na sebevnímání pacienta a jeho místo ve společnosti. Pouze u nemocí, jako jsou schizofrenie, bipolární porucha, obsesivně-kompulzivní porucha a deprese, se však setkáváme s chorobnými procesy, které přímo a hluboce transformují vlastní já pacienta, jeho identitu i místo ve společnosti.

Osoba postižená schizofrenií může prožívat své já jako jinou entitu, může mít pocit, že její totožnost ovládají jiní, a může pokládat celou společnost za podezřelou a ohrožující. Osoba v manické fázi bipolární poruchy prožívá kromě závažných, ba přímo život ohrožujících omylů v úsudku také mimořádný pocit pohody, který duševně zdraví lidé zakoušejí zřídkakdy, pokud vůbec. Člověk s obsesivně-kompulzivní poruchou se svých iracionálních obsesí a nutkání děsí a stydí se za ně, avšak současně mu podobné myšlenky a skutky připadají neodolatelné. Osoba s klinickou depresí zase shledává celou svou existenci temnou a prázdnou, zbavenou obyčejných lidských citů, jako jsou očekávání, radost či vědomí smysluplnosti.

https://prosyn.org/CL9TNHVcs