0

Politika zábavou

VARŠAVA: Polsko zažilo hektický rok. Loni na podzim jsme měli prezidentské volby, letos na podzim budeme mít volby parlamentní. V obou případech byl a bude jejich výsledek jasný ještě před zahájením volební kampaně. Postkomunisté mají totiž před všemi svými soupeři takovou výhodu, že hlasování je téměř zbytečné.

Dnešní politické strany a politikové jsou tak dobře známí, že nás polský politický život nudí a uspává. Vládnoucí pravicová koalice (vycházející z hnutí Solidarita) je tak nekompetentní a centristická Unie svobody tak známá a neschopná, že lidé podporují postkomunisty prostě proto, že byli čtyři roky v opozici a mohli (jen mohli!) by se chovat jinak.

Najednou se však cosi začalo měnit, a to zcela nečekaně. V prezidentských volbách kandidoval nezávislý Andrzej Olechowski. Neměl podporu žádné strany, ale přesto skončil druhý s celkem 17 % hlasů, což je více, než získala vládnoucí strana. Olechowski je na polské politické scéně známou figurou – byl kdysi ministrem financí a později ministrem zahraničních věcí. Je vysoký, pohledný a bystrý. V mládí se živil jako diskžokej, později pracoval v několika zahraničních finančních institucích, kde – jak otevřeně doznává – prováděl špionáž pro komunisty. Nyní vystupuje jako ušlechtilý muž nezávislých prostředků a postojů.

Obě moje děti a větší část polského studentstva ho volila hlavně proto, že je podle nich „zábavný“. Nemá žádný zvláštní program ani pevné názory, mluví však jasným a rozumným způsobem (sám se nazývá liberálním konzervativcem), který se diametrálně liší od mechanické stranické mluvy postkomunistů i politické pravice.