12

Nástrahy prognóz

BERKELEY – My ekonomové, kteří jsme prosycení hospodářskou a finanční historií a znalí dějin ekonomického uvažování o finančních krizích a jejich důsledcích, máme důvod být pyšní na své analýzy z posledních pěti let. Protože jsme věděli, čím jsme si prošli, rozuměli jsme tomu, kam směřujeme.

Konkrétně jsme chápali, že překotný růst cen domů, doprovázený bobtnáním zadluženosti, přináší makroekonomická rizika. Uvědomovali jsme si, že bublinami vyvolané ztráty u aktiv ve vlastnictví zadlužených finančních ústavů by mohly zapříčinit panický úprk do bezpečí, a že chceme-li předejít hluboké recesi, je nutná aktivní oficiální intervence z pozice věřitele poslední záchrany.

Chápali jsme, že monetaristická řešení se pravděpodobně ukážou jako nedostatečná, že suverénní aktéři se musí vzájemně zaručit za svou solventnost a že ukončit podporu příliš brzy přinese obrovská rizika. Věděli jsme, že předčasné pokusy dosáhnout dlouhodobé fiskální rovnováhy zhorší krátkodobou krizi – a že jsou tudíž dlouhodobě kontraproduktivní. Konečně nám bylo zřejmé i to, že čelíme hrozbě zotavení bez pracovních míst, v důsledku cyklických faktorů, nikoli strukturálních změn.

U všech těchto otázek měli historicky smýšlející ekonomové pravdu. Ti, kdo tvrdili, že nedojde k žádnému poklesu nebo že zotavení bude rychlé, že skutečné problémy ekonomiky jsou strukturální, že podpora ekonomiky vyvolá inflaci (či vysoké krátkodobé úrokové sazby) anebo že okamžitá fiskální úsporná opatření povedou k expanzi, se mýlili. A nemýlili se jen trochu. Mýlili se naprosto.