2

Nástrahy roku 2012

KALKATA – Na rok 2011 se bude vzpomínat jako na dobu, kdy mnoho Američanů, jinak vždy optimistických, začalo ztrácet naději. Prezident John F. Kennedy kdysi prohlásil, že stoupající příliv zvedá všechny lodě. Avšak dnes, kdy příliv ustupuje, začínají Američané vidět nejen to, že lodě s vyššími stěžni byly vyzvednuty mnohem výše, ale i to, že mnoho menších lodí se v brázdách za kýlem těch větších rozbilo na kusy.

V onom krátkém okamžiku, kdy stoupající příliv skutečně stoupal, miliony lidí uvěřily, že by snad mohly mít slušnou šanci uskutečnit svůj americký sen. Dnes však ustupují i tyto sny. Do roku 2011 se vyčerpaly úspory těch, kdo přišli v letech 2008 či 2009 o práci. Podpory v nezaměstnanosti došly. Novinové titulky ohlašující přijímání nových zaměstnanců – jež ovšem stále nestačí držet tempo s počtem lidí, kteří by za normálních okolností vstupovali na trh práce – měly pramalý význam pro padesátileté Američany s mizivou nadějí, že ještě někdy seženou zaměstnání.

Lidé středního věku, kteří si mysleli, že budou bez práce několik měsíců, si nyní uvědomili, že byli ve skutečnosti donuceni k odchodu do důchodu. Mladí absolventi univerzit, kteří mají desetitisícové dluhy za vzdělání, nemohou najít vůbec žádné pracovní místo. Z lidí, kteří se přistěhovali s přáteli a příbuznými, se stali bezdomovci. Domy zakoupené během boomu na trhu nemovitostí jsou stále k mání nebo se prodaly se ztrátou. O střechu nad hlavou přišlo více než sedm milionů amerických rodin.

Temný podbřišek finančního boomu předešlého desetiletí se v plné nahotě obnažil i v Evropě. Tápání v otázce Řecka a úsporné programy zavedené národními vládami klíčových států si v loňském roce začaly vybírat vysokou daň. Nákaza se rozšířila do Itálie. Španělská nezaměstnanost, která se před vypuknutím recese blížila ke dvaceti procentům, se vyšplhala ještě výše. Konec eura – dříve nemyslitelná věc – se začal jevit jako reálná možnost.