0

Nebezpečná iluze energetické nezávislosti

Paradoxem dnešního tažení za energetickou nezávislost je, že jeho realizace ve skutečnosti zvyšuje energetickou nejistotu. Ať už by změna potěšila třeba sebevětší počet politiků vyzývajících k energetické nezávislosti, trh si za ústřední energetický zdroj zvolil ropu. Vlády by tedy neměly přehlížet oprávněné zájmy vývozců ropy, na nichž spotřebitelé v jejich zemích závisejí, ani reakce těchto exportérů na rétoriku o energetické nezávislosti či na kroky směřující k jejímu dosažení. Izolacionistickým politikům sice snad na ostatních zemích nesejde, ale měli by si vše dobře rozmyslet, aby nepoškodili svou vlastní zemi.

Největšími hrozbami pro světovou energetickou bezpečnost nejsou teroristické útoky ani embarga producentů ropy – s krátkodobými událostmi se lze vypořádat rychle a účinně prostřednictvím různých opatření, včetně spolehu na strategické zásoby ropy, zvýšení produkce a odklonu přepravy ropy. Hlavní hrozbou pro dlouhodobou udržitelnost energetických dodávek je spíše neshoda mezi investicemi do dalších kapacit a energetické infrastruktury na jedné straně a růstem poptávky po energii na straně druhé.

Hlavní vývozci ropy by na politické pózy ohledně energie mohli reagovat mnoha způsoby, z nichž většina by globální energetickou situaci nezlepšila, nýbrž zhoršila. Jeden z nejvěrohodnějších scénářů reakce na výzvy vlád a politiků po celém světě ke snížení, nebo dokonce odstranění závislosti na ropě je relativní úbytek investic do další výrobní kapacity v zemích těžících ropu.

Energetická krize je v takovém případě téměř jistá, nedokáží-li ti, kdo naléhají na energetickou nezávislost, včas zajistit realizovatelnou alternativu. Samozřejmě, tyto snahy téměř určitě nedokáží ropu v přiměřené lhůtě nahradit, neboť jejich motorem není trh a vyžadují mohutné dotace.