0

Lid versus Putin

Při hledání nástupce prvního demokraticky zvoleného ruského prezidenta Borise Jelcina jsem pomohl s výběrem Vladimira Putina. Vzhledem k tomu, že Rusko dnes ovládají struktury na pomezí KGB a mafie a tytéž struktury manipulují soudním systémem, předpokládá se, že Jelcin chtěl dosadit svého nástupce proto, aby se vyhnul budoucímu soudnímu stíhání. Avšak my, kdo jsme Putina vybrali, jsme nebyli pověřeni hledáním někoho, kdo by ochránil Jelcina a jeho rodinu, nýbrž někoho, kdo by pokračoval v jeho reformách.

Jelcin skutečně neměl strach a neusiloval o své vlastní přežití, nýbrž o přežití demokratické myšlenky, již do Ruska uvedl. Přesto je nyní tato myšlenka v ohrožení kvůli nástupci, pro něhož jsme se rozhodli.

Nepopírám svoji zodpovědnost za podporu Putina. Nebyli jsme blízcí přátelé, ale spolupracovali jsme v kritických situacích a já jsem nikdy nepochyboval o jeho upřímnosti. Putin jedná v souladu se svými přesvědčeními. Problém spočívá v tom, že jeho přesvědčení – mimo jiné názor, že Rusko může prosperovat, pouze bude-li jej ovládat jediný zdroj moci – jsou pochybená. Tento zásadní omyl vede Rusko k politickému krachu.

Samozřejmě, nikdo nezastává vysokou funkci, aniž by nedělal chyby, dokonce chyby zásadní, což je pravda obzvlášť v bouřlivých dobách. Jelcin nebyl žádnou výjimkou, své chyby však uznal. Když například na Silvestra roku 1999 odcházel do penze, požádal o odpuštění za to, že zahájil válku v Čečensku. Putin se naopak zdá neschopen pochopit a uznat své omyly a trvá na určité politice ještě dlouho poté, co už její nezdar začal být zřejmý celému světu.