0

Paranoidní styl v ruské politice

Staré rčení v moskevské politice říká, že vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem jsou vždycky lepší, když v Bílém domě vládne republikán. My jsme státníci a republikáni jsou státníci. Poněvadž my i oni věříme v moc, snadno si navzájem porozumíme.

Problém s tímto úslovím tkví v paranoidním postoji za ním, neboť naznačuje, že podstata rusko-amerických vztahů se od konce studené války zásadně nezměnila; animozity mezi oběma zeměmi jsou nevraživostí dvou navždy nesmiřitelných geopolitických oponentů. Rusové, zdá se, dokáží mít sami ze sebe dobrý pocit, jedině když soupeří muž proti muži se světovou velmocí. Ba ruský prezident Vladimír Putin považuje rozpad Sovětského svazu za „největší geopolitickou katastrofu dvacátého století“.

V důsledku tohoto postoje se klíčové součásti ruské elity vší silou pokoušejí – a s jistým úspěchem, zejména v posledních letech – vyvolat zhoršení rusko-amerických vztahů. Kreml se podle všeho snaží systematicky stát USA v cestě, a to i tehdy, když se takové obstrukce nezdají být v ruském národním zájmu.

Rusko tedy prodává nejmodernější zbraně, včetně bombardérů, ponorek, ba možná i letadlovou loď, do Číny, která nejenže má s Ruskem společnou nejdelší hranici na světě, ale rovněž části této hranice zpochybňuje. Ruská pomoc Íránu s realizací jeho jaderných ambicí též spadá do kategorie sebezničující pošetilosti. Nejenže Rusko v Íránu buduje civilní atomový reaktor, čímž napomáhá rozvoji íránských poznatků o jaderném procesu, ale také se zdráhá podpořit snahy Rady bezpečnosti Organizace spojených národů přinutit Írán, aby nevyvíjel jaderné zbraně.