Euforie, která více než týden vítala zvolení Mahmúda Abbáse prezidentem palestinské samosprávy, byla možná oprávněná. Nyní však nastal čas zhodnotit střízlivýma očima, co leží před Palestinci, Izraelci a – co je možná ještě důležitější – před širším arabským světem.
Pro takové hodnocení je třeba připustit, že volby zdaleka neproběhly bezchybně: Hamás a Islámský džihád hlasování bojkotovaly a Marwan Barghútí, Abbásův kolega z hnutí Fatáh a jediný kandidát, který ho mohl vážně ohrozit, byl vedením hnutí naléhavě přesvědčován, aby svou kandidaturu stáhl, a umožnil tak vytvoření jednotné fronty.
Abbásovi (který je rovněž znám jako Abú Mázin) se rovněž podařilo získat pod svou kontrolu zhruba dvanáct palestinských bezpečnostních služeb a milicí. To mu zaručilo vítězství, třebaže průvody ozbrojených mužů mávajících na jeho shromážděních zbraněmi nebyly právě tím, po čem volají demokratické normy.
Euforie, která více než týden vítala zvolení Mahmúda Abbáse prezidentem palestinské samosprávy, byla možná oprávněná. Nyní však nastal čas zhodnotit střízlivýma očima, co leží před Palestinci, Izraelci a – co je možná ještě důležitější – před širším arabským světem.
Pro takové hodnocení je třeba připustit, že volby zdaleka neproběhly bezchybně: Hamás a Islámský džihád hlasování bojkotovaly a Marwan Barghútí, Abbásův kolega z hnutí Fatáh a jediný kandidát, který ho mohl vážně ohrozit, byl vedením hnutí naléhavě přesvědčován, aby svou kandidaturu stáhl, a umožnil tak vytvoření jednotné fronty.
Abbásovi (který je rovněž znám jako Abú Mázin) se rovněž podařilo získat pod svou kontrolu zhruba dvanáct palestinských bezpečnostních služeb a milicí. To mu zaručilo vítězství, třebaže průvody ozbrojených mužů mávajících na jeho shromážděních zbraněmi nebyly právě tím, po čem volají demokratické normy.