0

Jiná střední Evropa

Střední Evropou, která se připravuje na členství v Evropské unii, obchází přízrak. Tento slibný vývoj totiž čelí hrozbě horečnatého volebního nacionalismu, který ve snaze získat hlasy voličů slibuje, že otevře staré rány a srovná staré prohry.

Nejjasnějším příkladem tohoto trendu je Maďarsko, kde premiér Viktor Orbán v rámci své volební kampaně, s níž nakonec jen o vlásek neuspěl, požadoval zrušení tzv. Benešových dekretů z roku 1945, na jejichž základě přišli o majetek i občanství němečtí a maďarští občané Československa, kteří tehdy byli deportováni. Orbán přitom ale není jediný, kdo ve vyvolávání vzpomínek dávných duchů vidí volební výhodu.

Orbán prohlašoval, že zrušení Benešových dekretů se musí stát podmínkou vstupu České (i Slovenské) Republiky do Evropské unie. Vlna nesnášenlivosti, jíž Orbán svým manévrem vyvolal, zastavila významnou část regionální spolupráce posledních deseti let. V nížině, která se táhne od Bavorska až k Dunaji, místo ní nastupuje nová, ošklivá forma nacionálního populismu.

Řetězová reakce, v níž se probouzení nacionalismu proměňuje, nebezpečně mění politickou krajinu. Od voleb, jimiž se k moci v Rakousku dostala koalice stran Wolfganga Schüssela a Jörga Haidera, vztahy Rakouska s Českou republikou upadají. Příčinou jsou dva požadavky rakouské strany: aby Česko uzavřelo temelínskou jadernou elektrárnu u rakouských hranic a aby zrušilo Benešovy dekrety, podle kterých byli z území tehdejšího Československa deportováni sudetští Němci, kteří se pak usadili v Bavorsku a v Rakousku.