0

Staronový antisemitismus

Proč tolik z těch, kdo přežili holocaust, vycítí, když se začne rýsovat nová protižidovská hrozba? Protože vědí, jak ze zdánlivě "nevinných" náznaků dokáží vyrůst obvinění, od nichž je jen krůček k diskriminaci, kterou nakonec obratem potvrdí i legislativa. Pak hysterie propuká naplno. Ti, kdo přežili, bijí na poplach, neboť velice dobře vědí, co je v sázce. Posilují tak naši demokracii způsobem, který u jiných spoluobčanů nemá obdoby. Nasloucháme těm, kdo přežili, abychom sami přežili.

A že máme důvod naslouchat, potvrdilo první kolo francouzských prezidentských voleb. Potíže ale nedělají jen demagogové jako Jean-Marie Le Pen a další extrémně pravicoví lumpové.

V průběhu dvacátého století se souputníky fašismu a komunismu stávali lidé zvoucí se hrdě "intelektuály", přičemž mnohdy ani nebyli členy stran, jež na těchto ideologiích stavěly. V jedenadvacátém století - ve vrstvě vzdělaných lidí z politických, mediálních, vládních i akademických kruhů (pro níž má angličtina padnoucí označení "chattering classes" - upovídané třídy) - se setkáváme s lidmi, kteří odsuzují Izrael jazykem, jenž nebezpečně připomíná styl souputníků oněch padlých protidemokratických hnutí. V západním světě to nejsou většinové hlasy - zatím bohudík ne -, jsou to ale hlasy mocné a vlivné.

Například francouzský velvyslanec ve Velké Británii. Nedávno na jedné večeři v Londýně o Izraeli mluvil jako o "tom malém podělaném kousku země". Hrůzu ovšem nenahání ani tak jeho vulgární poznámka, jako spíš reakce: jeho vláda jej neodvolala, odvolání nežádala ani vláda Tonyho Blaira, veřejnost věc vzala jako jeden z dalších běžných skandálků. Ostatně i francouzský tisk svého velvyslance nazval obětí britského bulváru, a nikoli jeho vlastních opovrženíhodných názorů.