Ropná krize, která nikdy nebyla

Po 11. září měla v důsledku nestability na Středním Východě cena ropy prudce vyletět nahoru. Místo toho ovšem klesla o plných 30 procent na cenu nižší než 20 dolarů za barel, což je nejnižsí hodnota za poslední dva roky.

Tento pokles mají na svědomí tři příčiny. Za prvé: recese zasáhla některé sektory s vysokou spotřebou ropy, jako například leteckou přepravu, a poptávka po ropě poklesla. Za druhé: americká politika se (přinejmenším doteď) vyhýbala otevřené konfrontaci se zeměmi v Perském zálivu a Afghánistán - bohu dík - není producentem ropy. A za třetí: Rusko se pomalu dostává ze své postsovětské krize a je rozhodnuto pokračovat v rozšiřování své vlastní produkce ropy, a to navzdory nedávné úlitbě vůči OPEC.

Krátkodobý pokles cen ropy by nám ovšem neměl dát zapomenout na jistý dlouhodobý politický problém: konkrétně na skutečnost, že nejvýznamnější část světové ropné produkce je soustředěna v zemích, v nichž panují autokracie, které ropné zdroje využívají k udržení svých represivních režimů, k financování nadměrné spotřeby elit a k získávání děsivého množství zbraní. Existence obrovských příjmů z prodeje ropy a jejich nerovné rozdělování jsou trvalým zdrojem vnitřní nestability a vnější agresivity, jak dokládá například nedávné dění v Iráku.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/YHkdA3l/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.