0

Oficiální honba za štěstím

CAMBRIDGE – V dnešní době úsporných rozpočtů a finanční krize politici vzhlížejí k hospodářskému růstu jako ke středobodu svých programů domácí politiky. Hrubý domácí produkt se bere za hlavní ukazatel národního blahobytu. V době, kdy hledíme vstříc roku 2011 a další budoucnosti, bychom si však měli položit otázku: je opravdu moudré přikládat růstu takovou důležitost?

Budiž, mnoho studií potvrdilo, že bohatší národy mají sklon být šťastnější než chudé a že bohatší lidé jsou obecně spokojenější než jejich méně zámožní spoluobčané. Jiná zjištění z několika relativně dobře zaopatřených zemí, jako jsou Jižní Korea a Spojené státy, však naznačují, že tamní lidé dnes obecně nejsou o nic šťastnější než před 50 lety, a to navzdory zdvojnásobení či zečtyřnásobení průměrného příjmu na hlavu.

Nedávná kanadská studie navíc odhalila, že nejšťastnější lidé žijí v nejchudších provinciích, jako jsou Newfoundland a Nové Skotsko, zatímco občané nejbohatších provincií, jmenovitě Ontaria a Britské Kolumbie, patří mezi nejméně šťastné. A protože je štěstí v konečném důsledku tím, co lidé chtějí nejvíce, zatímco bohatství je pouze prostředkem vedoucím k tomuto cíli, zdá se, že priorita přikládaná dnes ekonomickému růstu je zřejmě chybou.

Z podobného výzkumu se zdá zjevné, že lidé docela špatně předpovídají, co je učiní šťastnými či smutnými. Příliš se soustřeďují na své počáteční reakce na životní změny a přehlížejí, jak rychle vyprchá radost z nového auta, zvýšení platu nebo přestěhování se do slunnějších končin, takže nakonec nebudou o nic šťastnější než dříve. Je proto riskantní, když se politici spoléhají pouze na výzkumy veřejného mínění a zájmové skupiny, aby zjistili, co skutečně zvýší lidské štěstí.