0

Organizace nepříliš spojených národů

Dobrou zprávou pro Pan Ki-muna je, že se stal generálním tajemníkem Organizace spojených národů v době, kdy je pravděpodobnost konfliktu mezi velkými světovými mocnostmi – Spojenými státy, Čínou, Japonskem, Ruskem, Evropou a Indií – mizivá. Špatnou zprávou je, že pravděpodobnost prakticky jakéhokoliv jiného typu konfliktu je naopak vysoká a mezinárodní agenda je nabitá událostmi a současně náročná.

Pan musí začít chladným a nekompromisním vyhodnocením svého nového postavení. Generální tajemník OSN je spíše tajemníkem než generálem. Nemůže velet. Je to něco jiného než být prezidentem či výkonným ředitelem. Generální tajemník disponuje spíše vlivem než mocí.

Moc v OSN je navíc rozdělená, a to nikoliv jednoduše mezi Radu bezpečnosti a Valné shromáždění, ale v podstatě i mezi všech 192 členských zemí a samotnou OSN. Organizaci spojených národů tvoří suverénní státy, ale ona sama suverénní není a nemůže se chovat, jako by byla.

Kromě toho OSN víc než cokoliv jiného odráží schopnost hlavních mocností (především USA, Číny, Ruska, Francie a Velké Británie, tedy pětice stálých členů Rady bezpečnosti s právem veta) dohodnout se – a podepřít své dohody finančními zdroji. Když jsou mocnosti ochotny a schopny to dělat, pak může OSN něco změnit; když takovou ochotu nejeví, pak může OSN jednat pouze nanejvýš omezeným způsobem, pokud vůbec, a to bez ohledu na přání generálního tajemníka.