MEXICO CITY – Zdá se, že každý má dnes svou oblíbenou americkou diplomatickou depeši – nebo ji brzy bude mít vzhledem k faktu, že 250 000 dokumentů získaných serverem WikiLeaks obsahuje zmínky o téměř všech zemích na světě. Latinské Americe prozatím WikiLeaks nabídl lákavé lahůdky v podobě klevet i podstatných informací o Brazílii a Argentině, dále zajímavou prvotřídní analýzu týkající se Hondurasu, Bolívie a Mexika a několik fascinujících poznámek o regionální politice a mezinárodních vztazích.
Nic mimořádného nebylo vyzrazeno, avšak zveřejněné depeše umožňují čtenářům a analytikům vyvodit některé předběžné závěry o pohledu Obamovy administrativy na zmíněný region, o postojích latinskoamerických představitelů ke Spojeným státům a o kvalitě amerických diplomatických a zpravodajsko-sběrných aktivit na západní polokouli. Nejde o nic světoborného, ale za přečtení to rozhodně stojí.
Některé dokumenty jsou pozoruhodné, ačkoliv jich není mnoho. Jedním z nich je bezpochyby zpráva amerického velvyslance v Hondurasu Huga Llorense z 24. července 2009, tedy bezprostředně po státním převratu, který vyhnal do exilu prezidenta Manuela Zelayu. Americký velvyslanec správně vyhodnotil situaci i její důsledky a umožnil nastupující administrativě Baracka Obamy, aby se inteligentně – a jinak než v minulosti – vyrovnala s jednou ze svých prvních latinskoamerických krizí. Převrat je převrat, nelze ho akceptovat, a jakkoliv byl Zelaya provokativní, jediným možným stanoviskem USA je jeho bezpodmínečný návrat k moci.
MEXICO CITY – Zdá se, že každý má dnes svou oblíbenou americkou diplomatickou depeši – nebo ji brzy bude mít vzhledem k faktu, že 250 000 dokumentů získaných serverem WikiLeaks obsahuje zmínky o téměř všech zemích na světě. Latinské Americe prozatím WikiLeaks nabídl lákavé lahůdky v podobě klevet i podstatných informací o Brazílii a Argentině, dále zajímavou prvotřídní analýzu týkající se Hondurasu, Bolívie a Mexika a několik fascinujících poznámek o regionální politice a mezinárodních vztazích.
Nic mimořádného nebylo vyzrazeno, avšak zveřejněné depeše umožňují čtenářům a analytikům vyvodit některé předběžné závěry o pohledu Obamovy administrativy na zmíněný region, o postojích latinskoamerických představitelů ke Spojeným státům a o kvalitě amerických diplomatických a zpravodajsko-sběrných aktivit na západní polokouli. Nejde o nic světoborného, ale za přečtení to rozhodně stojí.
Některé dokumenty jsou pozoruhodné, ačkoliv jich není mnoho. Jedním z nich je bezpochyby zpráva amerického velvyslance v Hondurasu Huga Llorense z 24. července 2009, tedy bezprostředně po státním převratu, který vyhnal do exilu prezidenta Manuela Zelayu. Americký velvyslanec správně vyhodnotil situaci i její důsledky a umožnil nastupující administrativě Baracka Obamy, aby se inteligentně – a jinak než v minulosti – vyrovnala s jednou ze svých prvních latinskoamerických krizí. Převrat je převrat, nelze ho akceptovat, a jakkoliv byl Zelaya provokativní, jediným možným stanoviskem USA je jeho bezpodmínečný návrat k moci.