Nixonovská možnost pro Írán?

WASHINGTON, DC – Přeskládání lehátek na palubě by Titanic nespasilo. Nekonečné debaty nad tvarem stolu při vyjednávání s Vietnamem také nepohnuly snahou ukončit tehdejší zhoubný konflikt. Mnohým americkým prezidentům se ovšem podařilo rozhovory s nepřáteli přebudovat odvážnými novými způsoby, které bez válečného střetu posílily národní bezpečnost. Takové odvahy je teď zapotřebí při jednáních o íránském jaderném programu.

Franklin D. Roosevelt v roce 1933 osobně vyjednával se sovětským ministrem zahraničí Maximem Litvinovem o navázání diplomatických vztahů mezi jejich zeměmi. Dwight D. Eisenhower v roce 1959 pozval do Spojených států Nikitu Chruščova, aby otevřel oči sovětskému vůdci, který jako první navštívil Ameriku. Varšavské rozhovory o bilaterálních vztazích mezi USA a Čínou byly v 60. letech bezvýsledné, dokud Richard M. Nixon a jeho poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger nezahájili odlišnou, bezprostřednější diskusi pod záštitou Pákistánu.

Mezinárodní rozhovory s Íránem o jeho jaderném programu také potřebují nové pojetí a širší agendu. Istanbulské setkání se minulý měsíc uzavřelo s pozitivním vyzněním. Obě strany se rozhodly najít způsob jak předejít vzorci vzájemného obviňování a neplodných názorových výměn. Otevřely se dveře pro prvotní dohodu se skromnými cíli.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/M4tghpD/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.