0

Příští osvobození Francie

Ségolène Royalová obrátila francouzskou Socialistickou stranu vzhůru nohama, aby se v prezidentských volbách plánovaných na příští rok stala její oficiální kandidátkou. Její triumf je však jen jednou součástí intenzivní politické debaty, jakou Francie několik desetiletí nezažila. Vzhledem k faktu, že se napřesrok konají parlamentní i prezidentské volby, je v sázce stejně mnoho jako při kterémkoliv převratném okamžiku v moderních francouzských dějinách.

Unikátním rysem dnešní debaty je kohorta veřejně činných intelektuálů, jako jsou Jacques Marseille, Nicolas Baverez, Elie Cohen a Stephane Rozes, z nichž žádný se nehlásí k otřepané představě francouzské jedinečnosti (takzvaná „francouzská výjimka“). Jejich myšlenky stojí v popředí stále rozšířenějšího pochopení, že Francie musí čelit problémům světa v podobě, v jaké skutečně existují, nikoliv v podobě, jakou by si Francouzi přáli. To znamená akceptovat globalizaci a vyrovnat se s ní.

Potřebné nástroje k tomu Francie rozhodně má. Ačkoliv v této zemi žije pouhé 1% světové populace, je šestou největší ekonomikou, zaujímá čtvrté místo v mezinárodním obchodu a třetí místo v exportu výrobků a služeb. Více než 40% největších firem kotovaných na pařížské burze je v zahraničních rukou. Každý sedmý zaměstnanec pracuje pro zahraniční společnost, oproti jedné desetině ve Velké Británii a jedné dvacetině ve Spojených státech. Také produktivita je poměrně vysoká: dosahuje 33 dolarů za hodinu oproti 27 dolarům v Británii.

Francie se navíc bude těšit velkým ziskům z vývozu do rychle rostoucích nových ekonomik, neboť vyrábí více konkurenceschopného zboží s vysokou přidanou hodnotou než například jihoevropské země, jejichž struktura vývozu se blíží čelním novým ekonomikám.