0

Příští americký lídr

Cambridge – Americké prezidentské klání přitahuje po celém světě pozornost. Skutečnost, že třemi finalisty jsou žena, Afroameričan a starší muž, který často zpochybňoval svou vlastní stranu, naznačuje, že Spojené státy si i po propadu popularity během Bushových let uchovávají schopnost se přerodit. Příští prezident si ale bude muset uvědomit, že se proměňuje i podstata umění být vůdcem.

Informační revoluce proměňuje politiku i organizace. Hierarchie se zplošťují a znalostní pracovníci reagují na různé podněty a politické výzvy. Výzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé jsou v organizacích i v politice méně uctiví k vedení. Roste význam měkké moci čili schopnosti dosáhnout svého přitažlivostí, nikoli donucovacími prostředky či úplatou.

Před tyto změny je postavena i armáda. Pentagon informuje, že vedoucí výcviku v americké armádě používají „méně křiku na všechny“, protože dnešní generace reaguje lépe na instruktory, kteří hrají „spíše rádcovskou úlohu“. Vojenský úspěch v zápase proti teroristům a povstalcům vyžaduje, aby vojáci dokázali nejen lidi fyzicky likvidovat, ale také si získávat jejich srdce a myšlení. Teoretici vedení hovoří o „sdíleném vůdcovství“ či „rozloženém vůdcovství“ a předkládají představy lídrů ve středu kruhu, nikoli na vrcholu hierarchie.

Samozřejmě že tvrdá moc velení je nadále důležitá. Tvrdá a měkká moc vzájemně souvisejí, jelikož obě jsou přístupy k dosahování cílů působením na chování ostatních. Lidé s velitelskou mocí jsou občas pro ostatní přitažliví kvůli mýtům o nepřemožitelnosti. Jak v jednom ze svých videí říká Usáma bin Ládin, „když lidé vidí silného a slabého koně, přirozeně se jim líbí ten silný.“