NEW YORK – Jakékoliv zpětné ohlédnutí za rokem 2012 se nutně musí zaměřit na tři části světa: na eurozónu s její zdánlivě nekonečnou finanční nejistotou, na Blízký východ s jeho mnoha vzedmutími, mimo jiné i nástupem Muslimského bratrstva k moci v Egyptě nebo surovou občanskou válkou v Sýrii, která si již vyžádala přes 60 000 životů, a na asijsko-pacifickou oblast s jejím sílícím nacionalismem a politickým napětím po mnoha desetiletích charakterizovaných téměř výlučně mimořádným hospodářským růstem a značným politickým klidem.
Které otázky však budou převládat v roce 2013? Ve velké míře zde platí oblíbené přísloví Francouzů, že „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“. Proto můžeme vcelku bezpečně předpovědět pokračující obtíže v celé Evropě, neboť zejména státy evropského jihu se budou usilovně snažit omezovat veřejné výdaje, aby uvedly své fiskální politiky do souladu se skutečnou hospodářskou kapacitou.
Rozdíl oproti loňsku by mohl spočívat v tom, že se v centru této bouře tentokrát neocitnou Řecko a Španělsko, nýbrž Francie. Tím by vyvstaly zásadní, ba přímo existenciální otázky pro Německo coby druhou polovinu tandemu, který už od konce druhé světové války stojí v srdci evropského projektu. Pravděpodobnost, že Evropa jako celek zaznamená jen malý, pokud vůbec nějaký hospodářský růst, ještě více ztíží situaci představitelům vlád, bank a regionálních institucí.
NEW YORK – Jakékoliv zpětné ohlédnutí za rokem 2012 se nutně musí zaměřit na tři části světa: na eurozónu s její zdánlivě nekonečnou finanční nejistotou, na Blízký východ s jeho mnoha vzedmutími, mimo jiné i nástupem Muslimského bratrstva k moci v Egyptě nebo surovou občanskou válkou v Sýrii, která si již vyžádala přes 60 000 životů, a na asijsko-pacifickou oblast s jejím sílícím nacionalismem a politickým napětím po mnoha desetiletích charakterizovaných téměř výlučně mimořádným hospodářským růstem a značným politickým klidem.
Které otázky však budou převládat v roce 2013? Ve velké míře zde platí oblíbené přísloví Francouzů, že „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“. Proto můžeme vcelku bezpečně předpovědět pokračující obtíže v celé Evropě, neboť zejména státy evropského jihu se budou usilovně snažit omezovat veřejné výdaje, aby uvedly své fiskální politiky do souladu se skutečnou hospodářskou kapacitou.
Rozdíl oproti loňsku by mohl spočívat v tom, že se v centru této bouře tentokrát neocitnou Řecko a Španělsko, nýbrž Francie. Tím by vyvstaly zásadní, ba přímo existenciální otázky pro Německo coby druhou polovinu tandemu, který už od konce druhé světové války stojí v srdci evropského projektu. Pravděpodobnost, že Evropa jako celek zaznamená jen malý, pokud vůbec nějaký hospodářský růst, ještě více ztíží situaci představitelům vlád, bank a regionálních institucí.