0

Staronová politika globalizace

Po loňských teroristických útocích debaty a protesty proti globalizaci na chvíli utichly. Toto ticho ale neznamená, že je nadobro po nich. Jak se bude situace normalizovat, protesty proti globalizaci se zase vrátí. Podíváme-li se trochu do historie, možná je potom i lépe pochopíme.

U historiků vyvolává globalizace pronikavý pocit déjŕ vu : na stejném místě jsme totiž byli i před sto lety. Lidstvo už znalo nejen materiální pokrok či nové technologie jako automobil, telefon nebo psací stroj, ale zažilo už i protesty proti světu, který se začal vymykat tradičním politickým institucím.

Stejně jako tehdy i dnes sledujeme největsí odpor v bohatých průmyslových zemích, nikoli v okrajových chudých zemičkách, jež jsou tradičně chápány jako předmět kapitalistického vykořisťování. Byly to rozvinuté země, které zavedly sazby proti ,,nekalé`` konkurenci z ciziny. Centrální banky byly pověřeny správou nepřístojných kapitálových toků. Migrační politika se značně zpřísnila a některé země, kam proudilo nejvíce emigrantů, začaly zvažovat přistěhovalecké kvóty a pravidla pro výběr imigrantů.

Proces integrace nejdříve narusila první světová válka a nakonec zcela zničila velká hospodářská krize. Příčinou byla série několika neblahých soků: ochrana dovozních sazeb, nakažlivá finanční panika, která se rozsířila z periférií do samého středu světového finančního systému a obrat k ekonomickému nacionalismu a autarkii. Ze záchranné sítě proti nadměrné globalizaci se po první světové válce stala gigantická past, která skrtila světovou ekonomiku.