0

Nový německý problém

Německo se chystá volit svého příštího kancléře. Dva hlavní kandidáti na tento úřad, Bernard Schröder a Edmund Stoiber, se shodují na jedné věci, a to na snížení nezaměstnanosti. Za poslední dvě desetiletí proměnila nezaměstnanost celou Evropu a Německo zvlášť v sociologickou časovanou bombu. Co budou nezaměstnaní - především dlouhodobě nezaměstnaní, kteří si už jen matně vzpomínají na doby, kdy se zapojovali do pracovního procesu - dělat se sebou a svým časem? Co se stane s důvěrou ve vlády, které tento problém nedokáží řešit?

Je snadné zapomenout na to, že před pouhými padesáti lety byla Evropa jedním z nejbouřlivějších míst na zemi. Předchozích čtyřicet let strávila Evropa vzájemným zabíjením, které svými rozměry nemá v dějinách obdoby. Západní Evropa po roce 1950 se na tomto pozadí zdála až neuvěřitelně klidná a stabilní, a to i přesto, že padla čtvrtá francouzská republika a že Portugalsko, Spanělsko a Řecko se přeměnily z diktatur v demokracie.

Nejpozoruhodnější transformací ale prošla Spolková republika Německo. Každý, kdo zná německé dějiny od roku 1800, užasne nad tím, s jakou vervou národ, který povstal z totální porážky v roce 1945, přijal za své to, co předcházející generace vesměs považovaly za "nevhodné" anglo-francouzské politické a ekonomické modely. Bez míru a stability, které tyto modely přinesly Německu - největší jazykové skupině na západ od Ruska -, si už vlastně ani nedokážeme představit mír a stabilitu Evropy jako celku.

Německo zčásti vděčí za svou transformaci kombinaci tří faktorů: rezervě nevyužitých technologických příležitostí, které přispěly k rychlému růstu příjmů, téměř plné zaměstnanosti a státu, který užitek z růstu sdílel prostřednictvím řady veřejných programů (jež nesloužily jedné třídě či zájmu jako nástroj pro soustřeďování moci a bohatství). Významnou roli sehrály samozřejmě i další doprovodné faktory - vzpomínka na nacistickou katastrofu, příklad života na východ od železné opony, potenciální hrozba ze strany Stalina a jeho pozdějších dědiců. Ovšem skutečnost, že tento systém fungoval téměř pro každého, byl onou hlavní vzpěrou, která kostel držela pohromadě.