Německo se chystá volit svého příštího kancléře. Dva hlavní kandidáti na tento úřad, Bernard Schröder a Edmund Stoiber, se shodují na jedné věci, a to na snížení nezaměstnanosti. Za poslední dvě desetiletí proměnila nezaměstnanost celou Evropu a Německo zvlášť v sociologickou časovanou bombu. Co budou nezaměstnaní - především dlouhodobě nezaměstnaní, kteří si už jen matně vzpomínají na doby, kdy se zapojovali do pracovního procesu - dělat se sebou a svým časem? Co se stane s důvěrou ve vlády, které tento problém nedokáží řešit?
Je snadné zapomenout na to, že před pouhými padesáti lety byla Evropa jedním z nejbouřlivějších míst na zemi. Předchozích čtyřicet let strávila Evropa vzájemným zabíjením, které svými rozměry nemá v dějinách obdoby. Západní Evropa po roce 1950 se na tomto pozadí zdála až neuvěřitelně klidná a stabilní, a to i přesto, že padla čtvrtá francouzská republika a že Portugalsko, Spanělsko a Řecko se přeměnily z diktatur v demokracie.
Nejpozoruhodnější transformací ale prošla Spolková republika Německo. Každý, kdo zná německé dějiny od roku 1800, užasne nad tím, s jakou vervou národ, který povstal z totální porážky v roce 1945, přijal za své to, co předcházející generace vesměs považovaly za "nevhodné" anglo-francouzské politické a ekonomické modely. Bez míru a stability, které tyto modely přinesly Německu - největší jazykové skupině na západ od Ruska -, si už vlastně ani nedokážeme představit mír a stabilitu Evropy jako celku.
Německo se chystá volit svého příštího kancléře. Dva hlavní kandidáti na tento úřad, Bernard Schröder a Edmund Stoiber, se shodují na jedné věci, a to na snížení nezaměstnanosti. Za poslední dvě desetiletí proměnila nezaměstnanost celou Evropu a Německo zvlášť v sociologickou časovanou bombu. Co budou nezaměstnaní - především dlouhodobě nezaměstnaní, kteří si už jen matně vzpomínají na doby, kdy se zapojovali do pracovního procesu - dělat se sebou a svým časem? Co se stane s důvěrou ve vlády, které tento problém nedokáží řešit?
Je snadné zapomenout na to, že před pouhými padesáti lety byla Evropa jedním z nejbouřlivějších míst na zemi. Předchozích čtyřicet let strávila Evropa vzájemným zabíjením, které svými rozměry nemá v dějinách obdoby. Západní Evropa po roce 1950 se na tomto pozadí zdála až neuvěřitelně klidná a stabilní, a to i přesto, že padla čtvrtá francouzská republika a že Portugalsko, Spanělsko a Řecko se přeměnily z diktatur v demokracie.
Nejpozoruhodnější transformací ale prošla Spolková republika Německo. Každý, kdo zná německé dějiny od roku 1800, užasne nad tím, s jakou vervou národ, který povstal z totální porážky v roce 1945, přijal za své to, co předcházející generace vesměs považovaly za "nevhodné" anglo-francouzské politické a ekonomické modely. Bez míru a stability, které tyto modely přinesly Německu - největší jazykové skupině na západ od Ruska -, si už vlastně ani nedokážeme představit mír a stabilitu Evropy jako celku.