Zdá se, že krajně pravicové a postfašistické strany, jejichž rostoucí popularita vyvolala před několika lety v západní Evropě zděšení, ustupují z volební scény. Znamená to však, že politický radikalismus, krajně pravicové sentimenty a fašismus v Evropě vymírají?
To sotva. Současně s oslabením krajně pravicových a postfašistických skupin v západní Evropě je totiž východní Evropa svědkem oživení krajně pravicových a fašistických stran, jehož nejzlověstnějším příznakem se staly úspěchy nacionalistických radikálů v nedávných volbách v Rusku a v Srbsku.
Kromě toho si oslabení krajně pravicových, nacionalistických a postfašistických stran v západní a střední Evropě vyžádalo vysokou cenu: tradiční politické síly byly nuceny převzít část krajně pravicového slovníku i agendy. Mnoho umírněných evropských politiků i stran tak nyní obhajuje protipřistěhovaleckou politiku, dává najevo větší skepsi vůči evropské integraci, případně uplatňuje jistou formu antisemitismu, kterou vydává za kritiku izraelské politiky.
Zdá se, že krajně pravicové a postfašistické strany, jejichž rostoucí popularita vyvolala před několika lety v západní Evropě zděšení, ustupují z volební scény. Znamená to však, že politický radikalismus, krajně pravicové sentimenty a fašismus v Evropě vymírají?
To sotva. Současně s oslabením krajně pravicových a postfašistických skupin v západní Evropě je totiž východní Evropa svědkem oživení krajně pravicových a fašistických stran, jehož nejzlověstnějším příznakem se staly úspěchy nacionalistických radikálů v nedávných volbách v Rusku a v Srbsku.
Kromě toho si oslabení krajně pravicových, nacionalistických a postfašistických stran v západní a střední Evropě vyžádalo vysokou cenu: tradiční politické síly byly nuceny převzít část krajně pravicového slovníku i agendy. Mnoho umírněných evropských politiků i stran tak nyní obhajuje protipřistěhovaleckou politiku, dává najevo větší skepsi vůči evropské integraci, případně uplatňuje jistou formu antisemitismu, kterou vydává za kritiku izraelské politiky.