Stalo se módou prohlašovat, že národní stát ztratil ve světě místo. Spíše se tvrdí, že vlivem globalizace již jednotlivé státy nedokážou uplatňovat kontrolu nad vlastními záležitostmi. Musí se spojovat s ostatními, například v Evropské unii nebo ve sdruženích ASEAN či Mercosur, a musí stále více spoléhat na celosvětové instituce, jako jsou Organizace spojených národů, Světová banka a Světová obchodní organizace.
Takový názor je však riskantní. Při bližším zkoumání se navíc ukazuje jako pochybný, ne-li přímo mylný. Národní stát se svými silnými i slabými stránkami žije a má se čile k světu.
Máme-li začít jeho silnými stránkami, zůstává národní stát jediným politickým prostorem, v němž se daří ústavě svobody. Demokratický kredit organizací jako EU je pochybný a v případě OSN a dalších světových institucí zcela schází. Navíc se navzdory častému hledání nové identity – evropské, latinskoamerické nebo jiné, či dokonce jakési „světové občanské společnosti“ – cítí většina lidí doma ve vlastní zemi: v národním státě, jehož jsou občany.
From the Trumpists who attacked the US Capitol to far-right populists in Europe, insecurities about women are a major ideological motivation that often goes underappreciated. Mainstream conservatives, in particular, should be wary of the role that gender issues play in opening the door to extremists.
sees misogyny as an underappreciated element of today’s extremists – and a bridge to mainstream conservatives.
Within the space of just half a year, US President Joe Biden has completed a necessary economic-policy regime shift that started chaotically under his predecessor. But while the Biden administration has a much better handle on the issues, that doesn't mean the new dispensation will be without risk.
thinks the US administration has completed a necessary policy regime change that began under Donald Trump.
Stalo se módou prohlašovat, že národní stát ztratil ve světě místo. Spíše se tvrdí, že vlivem globalizace již jednotlivé státy nedokážou uplatňovat kontrolu nad vlastními záležitostmi. Musí se spojovat s ostatními, například v Evropské unii nebo ve sdruženích ASEAN či Mercosur, a musí stále více spoléhat na celosvětové instituce, jako jsou Organizace spojených národů, Světová banka a Světová obchodní organizace.
Takový názor je však riskantní. Při bližším zkoumání se navíc ukazuje jako pochybný, ne-li přímo mylný. Národní stát se svými silnými i slabými stránkami žije a má se čile k světu.
Máme-li začít jeho silnými stránkami, zůstává národní stát jediným politickým prostorem, v němž se daří ústavě svobody. Demokratický kredit organizací jako EU je pochybný a v případě OSN a dalších světových institucí zcela schází. Navíc se navzdory častému hledání nové identity – evropské, latinskoamerické nebo jiné, či dokonce jakési „světové občanské společnosti“ – cítí většina lidí doma ve vlastní zemi: v národním státě, jehož jsou občany.
We hope you're enjoying Project Syndicate.
To continue reading, subscribe now.
Subscribe
orRegister for FREE to access two premium articles per month.
Register
Already have an account? Log in