Chris Van Es

Nahé euro

LONDÝN – Dramatické výzvy, vlažné reakce: to jsou dějiny Evropské unie. Jen velice zřídka se Unie vzepne na úroveň dění, a proto Evropa ekonomicky i geopoliticky upadá.

Velkým skokem vpřed byla pro Evropu Římská smlouva z roku 1958, která založila Evropské hospodářské společenství. Rozhodnutí vytvořit společný trh bez společné vlády ale pouze zadělalo na potíže do budoucna. Veškeré dění od té doby – rozšíření na 27 členských států a vytvoření šestnáctičlenné eurozóny – trhlinu mezi slovy a skutečností ještě rozšířilo. Euroland setrvale sliboval víc, než mu jeho historie dovoluje splnit.

Řecká finanční krize je nejčerstvějším příkladem mezery mezi skutečností a slovy. V jádře jde o krizi „rozšíření“, v tomto případě rozšíření eurozóny. Nebývalá snaha udržet v 90. letech fiskální kázeň – v Řecku posílená „kreativním účetnictvím“ – umožnila Portugalsku, Itálii, Řecku a Španělsku (skupině, již nezdvořáci označují anglickým akronymem PIGS, shodným se slovem „prasata“) splnit v roce 2002 přístupová kritéria. Jakmile ovšem vstoupily, tlak se rozplynul. Většina středomořských zemí pokračovala ve svých rozmařilých způsobech, s důvěrou, že trh jim účet nevystaví.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/k4ZosEn/cs;