Chris Van Es

Nahé euro

LONDÝN – Dramatické výzvy, vlažné reakce: to jsou dějiny Evropské unie. Jen velice zřídka se Unie vzepne na úroveň dění, a proto Evropa ekonomicky i geopoliticky upadá.

Velkým skokem vpřed byla pro Evropu Římská smlouva z roku 1958, která založila Evropské hospodářské společenství. Rozhodnutí vytvořit společný trh bez společné vlády ale pouze zadělalo na potíže do budoucna. Veškeré dění od té doby – rozšíření na 27 členských států a vytvoření šestnáctičlenné eurozóny – trhlinu mezi slovy a skutečností ještě rozšířilo. Euroland setrvale sliboval víc, než mu jeho historie dovoluje splnit.

Řecká finanční krize je nejčerstvějším příkladem mezery mezi skutečností a slovy. V jádře jde o krizi „rozšíření“, v tomto případě rozšíření eurozóny. Nebývalá snaha udržet v 90. letech fiskální kázeň – v Řecku posílená „kreativním účetnictvím“ – umožnila Portugalsku, Itálii, Řecku a Španělsku (skupině, již nezdvořáci označují anglickým akronymem PIGS, shodným se slovem „prasata“) splnit v roce 2002 přístupová kritéria. Jakmile ovšem vstoupily, tlak se rozplynul. Většina středomořských zemí pokračovala ve svých rozmařilých způsobech, s důvěrou, že trh jim účet nevystaví.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/k4ZosEn/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.